Vivisekce

31. srpna 2006 v 8:14 |  Pokusy na zvířatech

CO JE TO VIVISEKCE?

kočka /6,6kB Klimešův slovník Cizích slov vivisekci definuje jako: operační zákrok na živém zvířeti bez narkózy. V brožuře Vivisekce - věda či ostuda? od MUDr. R. Kupsinela najdeme tuto definici: "Vivisekce znamená doslova řezat živou tkáň, lidskou nebo zvířecí". Je to vědecký termín pro výzkum na základě veterinářství a může zahrnovat invazní nebo neinvazní postupy.
Invazní výzkum sestává z každého typu řezání, píchání nebo injekce do živého těla. To zahrnuje chirurgii, pitvání, injekci lidských chorob pro vytvoření "živých modelů" lidských nemocí nebo násilné nucení škodlivé potravy nebo škodlivých látek do tělních otvorů.
Neinvazní experimenty sestávají z psychologických testů, které mohou vyvolávat psychický stres nebo úzkost, až po odnětí potravy, vody, kyslíku nebo jiných důležitých nezbytností pro život.

HISTORIE VIVISEKCE

První pokusy na zvířatech jsou známy již z 16. stol. n. l., kdy William Harvey (1578 - 1657) žák Jeroným Fabricia užíval pro studium různých fyziologických funkcí želvy, hady, ptáky, ryby a prasata. V roce 1628 vydal spis Excersie o srdečním a krevním oběhu. Se zvířaty (případně i odsouzenci na smrt) se nezacházelo příliš vlídně. Operace bez anestezie i vivisekce patřily mezi běžné pracovní metody.
Mnohé se změnilo, když Antonius va Leeuwenhok (1632-1723) vynalezl mikroskop, který tím otevřel dříve netušené možnosti pro anatomii zejména mikrobiologii. S mikroskopem pracoval i Marcello Malpighi (1628-1693), prohlédl jím velké množství živých tkání. Zastával teorii analogie ve stavbě živočišných orgánů a možnost srovnání funkcí s vyššími organismy. Malpighi tedy poprvé vědomě užil zvířecího modelu.
Dalším lékařem byl Edward Jenner (1749-1823), který provedl očkování proti černým neštovicím kravskou vakcínou, což patří ke klasickým příkladům využití zvířete a jeho nemoci k boji s nemocí lidskou. Druhým člověkem, který se odvážil vakcinovat proti jiné smrtelné nemoci - vzteklině - byl Louis Pasteur (1822-1895). V letech 1877-1881 pracoval na antraxu (sněť slezinná) a používal jako pokusná zvířata ovce a skot. Zvířatům vytvářel "přiměřené životní podmínky, včetně dobrého zacházení". Jeho současníkem byl Claude Bernard (1813-1878), který věnoval polovinu své knihy "Úvod do studia experimentální medicíny" pokusům na zvířatech.
A posledním z této řady významných vědců a biologů byli Banting a Ch.B. Best, kteří izolovali ze slinivky břišní pokusných psů v roce 1920 inzulín, který byl schopen regulovat hladinu cukru v krvi a léčit tak nemocné postižené cukrovkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama